S rozšířením podnikatelských aktivit českých firem do zemí Evropské unie a třetích zemí je běžné, že jsou jejich zaměstnanci vysílání do zahraničí na pracovní cesty. S takovýmto vysláním vzniká zaměstnavateli řada povinností vůči zaměstnanci, kdy jednou z nich je povinnost hradit zaměstnanci stravné. Dovoluji si k této tématice připojit několik poznámek.
Dle ustanovení § 107 zákoníku práce má zaměstnanec při zahraniční pracovní cestě nárok na zahraniční stravné v cizí měně. Základní sazba zahraničního stravného pro rok 2018 je stanovena vyhláškou Ministerstva financí č. 401/2017 Sb., která byla včera publikována ve Sbírce zákonů. Zaměstnavatel může před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu snížit základní výši zahraničního stravného na nejméně 75 % vyhláškové sazby a u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby na 50 % vyhláškové sazby, kdy základní sazba musí být určena v celých měnových jednotkách.
Výše zahraničního stravného se vypočítá ze základní sazby sjednané nebo dle vyhlášky (v případě, že zaměstnanec tráví nejvíce času v České republice). Zaměstnanci pak přísluší část základní sazby podle délky doby strávené v zahraničí, která se vypočítá následujícím způsobem:
• pokud doba strávená mimo ČR činí v kalendářním dni déle než 18 hodin, odpovídá zahraniční stravné výši základní sazby,
• pokud doba strávená mimo ČR činí v kalendářním dni déle než 12 hodin a nejvýše 18 hodin, odpovídá zahraniční stravné výši 2/3 základní sazby,
• pokud doba strávená mimo ČR trvá v kalendářním dni déle než 1 hodinu a méně než 12 hodin, nebo déle než 5 hodin, pokud vznikl za cestu na území ČR nárok na tuzemské stravné, odpovídá zahraniční stravné výši 1/3 základní sazby,
Nárok na zahraniční stravné nevzniká, pokud doba strávená mimo ČR trvá méně než 1 hodinu. Jestliže je v průběhu jednoho kalendářního dne vykonáno více zahraničních pracovních cest, tyto doby se sčítají. Jestliže za dobu, kterou zaměstnanec stráví mimo území ČR, nevznikne zaměstnanci nárok na zahraniční stravné, připočte se tato doba k nároku na tuzemské stravné.
Vyhláška č. 401/2017 Sb., zvyšuje základní sazbu zahraničního stravného oproti roku 2017 u 8 zemí. U Austrálie, Nového Zélandu a Oceánie – ostrovních států (Americká Samoa, Cookovy ostrovy, Fidži, Guam, Kiribati, Kokosové ostrovy, Marshallovy ostrovy, Midwayské ostrovy, Mikronesie, Nauru, Niue, Nová Kaledonie, Norfolk, Palau, Papua Nová Guinea, Pitcairnův ostrov, Šalamounovy ostrovy, Společenství Severních Marian, Tahiti, Tokelau, Tonga, Tuvalu, Vanuatu, Velikonoční ostrov, Východní Timor, Ostrov Wake, Walis a Futuna, Západní Samoa) je základní sazba zvýšena z 50 USD na 55 USD. Dále došlo ke zvýšení pro Bahamy z 50 USD na 55 USD, u Belgie ze 45 eur na 50 eur, u Bolívie ze 45 USD na 50 USD, pro Korejskou republiku ze 45 eur na 50 eur, u Maroka z 35 eur na 40 eur a také pro Velkou Británii ze 40 liber na 45 liber.
Zaměstnancům, které vysílá jejich zaměstnavatel na zahraniční pracovní cesty, vzniká právo na úhradu zahraničního stravného. Zaměstnavatel může snížit základní sazbu zahraničního stravného před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu. Jestliže tak zaměstnavatel neučiní, uplatní se základní sazba zahraničního stravného dle vyhlášky č. 401/2017 Sb., která oproti roku 2017 pro rok 2018 u vybraných zemí zvýšila základní sazbu, mimo jiné u Belgie, Velké Británie a Korejské republiky.
Natalia Vlachopulosová