Běžná situace. Zaměstnavatel vás vyšle na vícedenní pracovní cestu. Vy se ubytujete v hotelu, ale ráno se musíte nějak dopravit na místo, kde má probíhat pracovní schůzka. Během této cesty si přihodíte úraz. Jedná se však o pracovní úraz? Nedávno jsme tento problém řešili na fakultě, tak bych s Vámi rád podělil o závěry.
Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4834/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5306/2014) platí, že průběh pracovní cesty, ať už jde o tuzemskou, nebo zahraniční pracovní cestu konanou mimo území České republiky, se od svého počátku až do návratu z ní štěpí na více úseků, které z hlediska vztahu k plnění pracovních úkolů či přímé souvislosti s ním nemohou být posuzovány totožně.
Průběh pracovní cesty je třeba rozdělit do 3 úseků:
1) Cesta z bydliště zaměstnance k dopravnímu prostředku, jímž se pracovní cesta koná (automobil, autobus, vlak, letadlo), je chápána jako cesta do zaměstnání, která končí nástupem do dopravního prostředku, popř. vstupem do nádražní nebo letištní budovy. Případný úraz během této cesty by nebyl pracovním úrazem (viz § 271k odst. 3 ZP).
2) Oproti tomu pokud zaměstnanec cestuje určeným dopravním prostředkem z obce bydliště zaměstnance do místa, které je cílem pracovní cesty, a zpět, jedná se o úkon nutný před počátkem práce nebo po jejím skončení, a tedy úkon v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Jinými slovy, pokud se zaměstnanec při samotné cestě dopravním prostředkem stane účastníkem dopravní nehody, je jeho případné zranění považováno za pracovní úraz.
3) Následná cesta k vlastnímu pracovišti, která končí vstupem do budovy určené k plnění pracovních úkolů, a cesta zpět do místa ubytování je pak (bez ohledu na to, zda jde o tuzemskou, nebo zahraniční pracovní cestu) v praxi považována za cestu do zaměstnání a zpět. Případné poškození zdraví během této cesty nelze považovat za pracovní úraz (viz § 271k odst. 3 ZP).
Ačkoli výše citované rozhodnutí pochází ze dne 5. 1. 2012, lze ho aplikovat i na současnou právní úpravu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který v § 13 zakotvil následující ustanovení: „Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.“
Citované ustanovení zakládá právo každého legitimně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiné typově shodné případy již dříve soudy rozhodnuté, ledaže nastanou zvláštní a náležitě odůvodněné okolnosti vedoucí k odklonu od dosavadní rozhodovací praxe.
Jiří Klega, advokát